Statický web s přísnou CSP: co jsme nasadili a co nás to stálo

Bezpečnostní hlavičky, které posíláme, pět míst, kde jsme kvůli nim museli změnit kód, a tři mezery, které jsme při psaní tohoto článku našli ve vlastním nastavení.

Náš vlastní web tvoří zhruba třicet stránek ručně psaného HTML bez sestavovacího kroku, které servírujeme z Cloudflare. Pro přísnou Content Security Policy je to ten snadný případ: není tu žádný tag manager, žádný chatovací widget ani platební iframe, kterým by bylo třeba se přizpůsobovat. Přesto jsme kvůli nasazení politiky museli změnit kód na pěti místech, a když jsme výsledek pro tento článek kontrolovali, našli jsme ve vlastním nastavení tři mezery.

V tomto textu popisujeme oba seznamy. Vše, co uvádíme níže, lze ověřit zvenčí pomocí curl.

Politika

S těmito hlavičkami se odesílá každá stránka na kv.solutions:

Content-Security-Policy: default-src 'self'; base-uri 'self'; form-action 'self'; frame-ancestors 'none'; object-src 'none'
Strict-Transport-Security: max-age=31536000; includeSubDomains
X-Content-Type-Options: nosniff
X-Frame-Options: DENY
Referrer-Policy: strict-origin-when-cross-origin
Permissions-Policy: camera=(), microphone=(), geolocation=()

Většinu práce odvádí první řádek. default-src 'self' znamená, že skripty, styly, písma, obrázky i síťové požadavky jsou povoleny pouze z našeho vlastního originu. Není tu žádné 'unsafe-inline' ani seznam důvěryhodných třetích stran, protože žádné třetí strany nemáme. Pokud se útočníkovi podaří vložit do stránky vlastní kód, inline skript v něm se nespustí a skript z jiného hostitele se nenačte.

Tři z ostatních direktiv zavírají dveře, na které default-src nedosáhne: base-uri brání tomu, aby vložená značka <base> přesměrovala relativní odkazy, form-action brání formuláři odeslat data jinam a frame-ancestors brání vložení webu do cizí stránky. Čtvrtá, object-src 'none', je záměrně přísnější než výchozí nastavení: obsah pro pluginy nepovolujeme ani z vlastního originu.

Co jsme kvůli nasazení museli změnit

Takto krátkou politiku je levné napsat, ale žít s ní zadarmo není. V kódu bylo třeba změnit pět věcí.

1. Inline skript na úvodní stránce

Kořenová stránka posílá návštěvníka na jeho jazykovou verzi. Původně to obstarával tucet řádků JavaScriptu ve značce <script>, kterou politika blokuje. Stal se z nich samostatný soubor o velikosti přibližně 550 bajtů. Stránka navíc musí fungovat i tehdy, když se skript vůbec nespustí, a proto pod ním zobrazuje čtyři obyčejné odkazy na jazykové verze.

2. Každý atribut style

Bez 'unsafe-inline' pro styly prohlížeč atribut style="..." ignoruje. Web, ze kterého jsme migrovali, je používal zcela běžně, mimo jiné i pro skryté antispamové pole v kontaktním formuláři. Ze všech se staly třídy v souboru se styly.

3. Písma

Písmo načítané ze služby pro webová písma znamená požadavek na jiný origin při každém zobrazení stránky. Oba soubory s písmy, každý o velikosti přibližně 93 KB, proto hostujeme sami, hned vedle textu jejich licence, a posíláme je s neměnnou (immutable) cache na jeden rok.

4. Analytika

Na webu není žádný analytický skript, takže není co povolovat. Čteme statistiky na straně serveru, které náš poskytovatel hostingu sbírá tak jako tak. Jsou hrubší než data ze sledovacího skriptu, ale stačí k zodpovězení otázky, která nás skutečně zajímá: zda si článek někdo přečetl.

5. Strukturovaná data

Tady změna potřeba nebyla a stojí za to vědět proč. Blok JSON-LD, který vyhledávačům popisuje organizaci, je vložen přímo ve stránce. Politika jej neblokuje, protože prvek <script type="application/ld+json"> je datový blok: prohlížeč jej nikdy nevykonává, a pravidla pro skripty tedy nemají co zastavit.

Jak bráníme tomu, aby se politika rozpadala

Přísná politika má sklon chátrat po jednotlivých výjimkách. Někdo přidá widget, stránka se rozbije a 'unsafe-inline' se do politiky dostane „prozatím“. My pravidlo vynucujeme dříve, už u zdroje: před zveřejněním každé změny projde všechny stránky malý skript a skončí chybou, pokud najde inline skript, atribut style, inline blok <style> nebo zdroj načítaný z jiného hostitele. Politika v hlavičce pak už jen potvrzuje to, co zaručuje samotný kód.

Tři mezery, které jsme našli ve vlastním nastavení

Psaní tohoto článku znamenalo zkontrolovat každý typ odpovědi, kterou web může vrátit, nejen úvodní stránku. Vyšly při tom najevo tři věci.

Odpověď API neměla žádné bezpečnostní hlavičky

Výše uvedené hlavičky jsou nastaveny pro statické soubory. Kontaktní formulář odesílá data malé funkci a její odpověď generuje kód, takže se na ni statická konfigurace nikdy nevztahovala:

$ curl -s -D - -o /dev/null -d "name=A" https://kv.solutions/api/contact
HTTP/2 400
content-type: application/json; charset=utf-8
cache-control: no-store

Chybová odpověď ve formátu JSON je malý cíl, ale „každá odpověď“ musí znamenat opravdu každou odpověď. Funkce nyní nastavuje X-Content-Type-Options: nosniff a vlastní politiku default-src 'none'; frame-ancestors 'none', což je správná politika pro něco, co se nikdy nemá vykreslovat jako stránka.

HSTS nikoho nepřesměrovalo

V prvních hodinách po spuštění odpovídala adresa http://kv.solutions/ samotnou stránkou místo přesměrování. Hlavička Strict-Transport-Security přitom byla přítomna po celou dobu. Tato hlavička je pokynem pro prohlížeč, který web již navštívil přes HTTPS; s prvním požadavkem přes nešifrované HTTP nic nenadělá. Přesměrování je samostatné nastavení na edge a bylo vypnuté. Nyní je zapnuté. Doména stále není na preload listu prohlížečů, takže úplně první návštěvu nového uživatele chrání pouze přesměrování.

Povolení, které nikdo nevyužíval

První verze politiky obsahovala img-src 'self' data:. Nic na webu obrázek typu data: nepoužívá; povolení bylo přidáno „pro jistotu“. Povolení, které není potřeba, je užitečné jen pro útočníka, a proto je pryč.

Co nám stále chybí. Politika nemá žádný endpoint pro hlášení, takže pokud prohlížeč na zařízení návštěvníka něco zablokuje, nedozvíme se o tom. U takto malého webu to akceptujeme a spoléháme místo toho na kontrolu před zveřejněním. U větší aplikace bychom to neudělali.

Jak zkontrolovat vlastní web

Chyba, kterou jsme udělali, patří k těm běžným: zkontrolovat úvodní stránku a skončit. Zkontrolujte jednu odpověď od každého typu.

  1. Běžná stránka: curl -sI https://example.com/
  2. Stránka, která neexistuje. Chybové stránky často obsluhuje jiná část infrastruktury.
  3. Endpoint API nebo obsluha formuláře, a to metodou, kterou skutečně přijímá.
  4. Statický soubor, například soubor se styly.
  5. Adresa přes nešifrované HTTP. Měli byste vidět přesměrování, nikoli stránku.

Poté web otevřete v prohlížeči se zobrazenou vývojářskou konzolí a proklikejte jej. Každý zablokovaný zdroj se tam vypíše i s direktivou, která jej zablokovala. Online skenery hlaviček jsou rozumným prvním krokem, je však třeba mít na paměti jedno omezení: hodnotí pouze tu jednu adresu, kterou jim zadáte.

Kde to přestává být snadné

Statický web je ten nejlepší případ. Aplikace s tag managerem, vloženými widgety třetích stran, platebním formulářem v iframe nebo inline skripty generovanými na serveru si s takto jednoduchou politikou nevystačí. Potřebuje nonce nebo hashe, explicitní seznam externích originů, který někdo udržuje aktuální, a endpoint pro hlášení, aby bylo vidět, co se rozbíjí. Většinu práce v takové situaci nepředstavuje psaní hlavičky, ale zjišťování, co aplikace doopravdy načítá, a rozhodování, co by načítat směla.

všechny články